1.kapitola Darkli a Lišák

17. listopadu 2011 v 8:46 | Wictorie Artic |  příběh vlčích vojáků
Lišák se ráno probudil. Otevřel oči a viděl bílého vlka. Nebral ho na vědomí a znovu zavřel oči. Jakmile si to však uvědomil, prudce se posadil. Bílí vlk se tak lekl, že zakňučel. "Nevíš náhodou cestu k uprvhlickému táboru?" zeptal se bílý vlk. "Samozřejmě, že vím." usmál se Lišák tím svým frzým úsměvem. "Jen pojď, já ti to ukážu." skočil na kámen a otočil se na bílého vlka. "Co je?" zeptal se. "Bojíš se?" usmál se. "Jen nevím, komu mám věřit. A zvlášť nechci věřit nějakému vlkovi, který podle všeho žije v lese sám." odsekl. "A ty nejsi sám?" zasmál se Lišák. "Ano, ale jen teď. Vyhnali nás a musíme se skrývat. Myslím Rukuse."odvrátil hlavu kdesi do daleka. Lišák to pochpil. "Mně můžeš věřit, že ti nic neudělám, platí?" zeptal se. "Tak jo, jsem Darkli." představil se. "Nejsi náhodou bílý?" podezíral ho LIšák. "Ano, ale to jméno je jedno z nejposvátnějších jmen naší smečky.""Já jsem Lišák." představil se Lišák. "Jdem." zavelel. Darkli se za ním nejistě rozeběhl. "Jak je to odsud daleko?" zeptal se Darkli. "Den běhu." odpověděl Lišák. "Jezevec" slyšel Darkli Lišáka. "Cože zeptal se nechápavě. "Někde je tu jezevec." vysvětlil Lišák. "Já nic necítím." štěknul Darkli. "To musíš mít čich jako já. Jsi necítič. To si musím zapamatovat, Bělouši." zasmál se Lišák. Najednou skočil. V ruce držel jezevce. "Prosím, prosím. Pusťte ubohou matku, o které se musí postarat." žadonila jezevčice. Lišák ji pustil. "Také vím jaké to je nemít matku. Já ani nevím, kdo to byl." řekl smutně. Po chvilce už se zase tvářil jako...liška. "Proč tam chceš vlastně jít?" zajímal se Lišák. "pro ten důvod, jaký mají všichni ostatní. Postavit se Rukusům. Stejně nemám, co ztratit." ochotně odpovídal Darkli. "Nejspíš půjdu s tebou. Naučím tě pak stopovat, Bělouši." šibalsky se na něj podíval. Darkli přikývl. Den ztrávili během a když slunce zapadalo za obzor byli už skoto tam. A když zapadlo úplně byli na místě. Setkali se tam s Raven, která je přibrala do smečky a pak už jen čekali, kdo přijde další. Přišel Luk šedivý, trochu hnědý vlk. Poté přišli sestry Aggi a Danita. O den později přišli dva. Chrick a Majo. Všechno to začalo Lišákem a Darklinem. V táboře zůstali týden a poté se chtěli dostat na sever. "Bude to dlouhá a nebezpečná cesta." upozornila je tiše Raven...
Přidat komentář
 

úvod

17. listopadu 2011 v 7:52 | Wictorie Artic |  příběh vlčích vojáků
Salmolea, vlčice Rukusů měla dceru. Vyrůstala jinak, než by si přála. Jednoho dne šla ke králi s prosbou. "Pane. Moje dcera je trochu jiná, než jsem očekávala. Můžu ji proto vyhostit?" zeptala se. "Ano." odpověděl jednoduše král a dál si hleděl svého. Salmolea vzala vlčátko a odnesla ho do hor. Tam nechala malé a ubohé vlčátko ležet. Salmolea necítila žádnou lítost a ani když vlčátko začalo výt, zak bolestně a žalostně, neotočila se. Byla chladná, krutá a na její dceři ji nezáleželo. Chtěla z ní vychovat jen dalšího zabíjáka, který by svého pána uposlechl i kdyby měl skočit z Mid'e Valtu (nejvyšší hora hor). To se jí bohužel nepovedlo. Se vztekem se vracela domů...

Raven, malé vlčátko, dcera Salmoleina rostla. Vyrostla z ní krásná černá mladá vlčice. Rozhodla se vzbouřit proti svému lidu a vytvořit Smečku, která by proti nim byla spiknutá. Nikdy své matce neodpustila, co jí udělala. Dny ubíhali a ona se z hor dostávala do lesů. Chtěla se dostat do tábora vyhnanců, kam šli ti, co se chtěli spiknout. Přeběhla hory, lesy ale nikdo ji nezastavil. Dostala se tam, ale nikdo tam nebyl. Byla zklamaná. Tolik lidí, kteří by se chtěli spiknout proti Rukusům nebylo. Všichni, co ano už jistě odešli. Možná, že když bude čekat, někdo přijde. Někdo možná ještě chce něco dělat. Stočila se do klubíčka a přemýšlela, proč jí její matka odvrhla. Vymyslela mnoho teorií, ale ani v jedné z nich se netrefila do té správné. Její teorie třeba byli, že ji odvrhla, aby ji zachránila. Nechtěla si matku srovnávat s někým zlým. To ale netušila, jak se její matka chová a jak je ve skutečnosti zlá a krutá. Nikdy by si to nemyslela. V táboře vyhnanců se rozhodla žít do doby, než někdo přijde. Věřila, že někdo přijde. Lovila a lovila. Každým dnem ji opuštěla naděje. Už nevěřila, že někdo přijde a bude jí chtít pomoc. A přesto se někdo objevil...
Přidat komentář

Smečka i Rukusové

16. listopadu 2011 v 20:10 | Wictorie Artic |  příběh vlčích vojáků
Smečka
Raven
Raven je pravá vůdkyně. Je divoká a má ráda boj. Všichni se jí bojí a dokonce i většina smečky. Za chladnou maskou se však skrývá nerozhodnost a tahle vlčice má spoustu otázek. Příliš se bojí, že její rozhodnutí zničí celou její smečku. Je také hodně odvážná. Vyrůstala v horách zvířecí říše. Její vlastní matka ji odvrhla. Pochází totiž ze zlé kolonie Rukusů, proti kterým se spikla.

Majo
Majo je malý a usměvavý vlk. Bojí se skoro všeho, co vidí. Největší strach má ale z ohně. Bojí se ho ze všeho nejvíc. Jediný čeho se nebojí je voda. Miluje vodu a proto ho také vyberou do operace "kanál", která jim napomůže k vítězství. Narodil se v Karatské smečce a Rukusové mu zabili matku. Nechtěl zůstat s otcem a proto se vydal do světa, hledat nějaké hezčí místo.

Luk
Vážný, ale i hravý vlk, který miluje spravedlnost. Snadno se dokáže vyprovokovat. Nikdy není sobecký a snaží se pomáhat. Vyrůstal v Iggibské smečce, kterou napadli Rukusové. Chce se jim pomstít. Nikdy neměl rád zabíjení a nenávidí pohled na krev a přesto bude zabíjet. Ke smečce se přidal jako čtvrtý.

Lišák
Lstivý, sobecký a přesto dobromyslný lišák, který má rád otravování a popichování. Takový trochu lenoch, ale když chce, může dosáhnout velkých úspěchů. Je to skvělý stopař. Narodil se v lesích a nikdy nežil ve smečce. Musel si sám obstarat jídlo a do smečky se přidal, protože ho nebavilo dál se schovávat Rukusům.

Kazija
Nikdo vlastně neví odkud je. Je tajemná. Vlci Smečky si myslí, že má smutnou a bolestnou minulost. Nemluví o ní. Nikdy moc nemluví.Je to skvělá stopařka a běhkyně. Dalo by se říct takový atlet. Všechno umí nejlépe. Jediný,co neumí a ani nechce umět je být vůdcem. Žije u Rukusů jako dcera nejvyššího. Využívá ji jako stroj na zabíjení.
Chrick
Nejstarší člen skupiny. Je moudrý, dává rady a hlavně o všechny pečuje. Je něco jako dědeček. Jeho smečka ještě žije. Do smečky se přidal dobrovolně. Nechtěl tolerovat velké daně. Nemá rád násilí. Byl dřívějším vojevůdcem Rukusů.


Darkli
Jeho jméno je vlastně přezdívka. Patří z kouzelného Silgivilijského kmene, o němž nikdo neví kde je. Rukusové ho našli a vyhnali je do hor, kde polovina zemřela na nedostatek potravy. Ti co přežili se musí každý den skrývat. Darkli je proto podezíravý a když má v někoho důvěru, je to od něj velký důkaz přátelství.

Danita
Je běhkyně, vychrtlice a taky nevnímá. Žije ve svém světě, ale někdy se od něho odplave. Narodila se v Kinské smečce. Je to sestra Aggi. Jsou úplně rozdílné. Danita je tenká, ale není to tím, že nejí, ale prostě to tak je. Miluje svobodu a nikdy by nevydržela stát na jednom místě.


Aggi
Aggi je milá, přívětivá a dobromyslná vlčice, kterou zajímá všechno kolem. Má docela velkou postavu. Miluje přírodu, ale musí být hezká. Běh má také ráda, víc než chození, ale ne tolik jako sestra. Jí a její sestře zabili Rukusové rodiče.


Zatím je tu jenom Smečka a Kazija.
RUKUSOVÉ

Kazija
Nikdo vlastně neví odkud je. Je tajemná. Vlci Smečky si myslí, že má smutnou a bolestnou minulost. Nemluví o ní. Nikdy moc nemluví.Je to skvělá stopařka a běhkyně. Dalo by se říct takový atlet. Všechno umí nejlépe. Jediný,co neumí a ani nechce umět je být vůdcem. Žije u Rukusů jako dcera nejvyššího. Využívá ji jako stroj na zabíjení.
Přidat komentář

nový příběh a dokončený příběh

16. listopadu 2011 v 20:01 | Wictorie Artic |  novinky
Dneska jsem ukončila příběh Apolla a Keisy, který skončil 7.kapitolou. Právě teď začínám příběh o vlčích vojácích. Měl by být o hodně delší. To je asi tak všechno

Wictorie
Přidat komentář

poslední 7.kapitola bůh Pan

16. listopadu 2011 v 19:46 | Wictorie Artic |  Příběh Apola a Keisy
V jejich cestě se stala nehoda. Bůh přírody, Pan se rozlobil na lidi, ale protože byl rozzuřený, schytali to i zvířata. Seslal na zem tornádo a pokud by se nějaký živý tvor neobětoval, zničilo by to všechny. Apollo, Keisa a Stark už skoro došli k cíli. "Obět
uju se." oznámil jim Apollo. "Ne to nemůžeš!" zděsila se Keisa. "To nedělej!" přidal se Stark. "Určitě se něk
do jiný najde." přemlouvala ho Keisa. "Právě proto. Tohle si říkají všichni. Mezitím, co my jsme schovaní, někde tam jinde umírají lidé! Musím to udělat." usmál se na ni povzbudivě. Sotva to dořekl, objevila se u nich bublina a zlaté schody. Apollo po nich začal skákat. "Půjdu s tebou." rozhodla se Keisa. "Ne to nemůžeš, musíš najít smečku!" vymlouval jí to Apollo. "Víš jak jsem ti říkala, že si nejsem jistá co chci víc, ale teď to vím, chci být s tebou!" křikla na něho. "Budeš toho litovat! varoval ji Apollo. "To je mi jedno," odsekla Keisa, "protože nebudu!" dodala. Vyskočila za ním. "Sbohem, Starku." zvolala Keisa. Stoupali výš a výš, až Starkovi zmizeli z očí. I když byla Keisa tak blízko domova, vzdala se ho pro Apolla. Bůh Pan zničil svoje tornádo a zvířata si oddechla. Od té doby zvířata Apollu a Keise říkají duchové slunce- Apollo a měsíce- Keisa. Jejich láska trvala věčně...


Stark se dostal k Drikvilské smečce a tam dožil svůj život. Stále ale vzpomínal na Apolla a Keisu a on vzpomínal na ně. Jednou v noci k němu přišli, takže se stal jediným tvorem, k

terý duchy viděl. Jeho život byl šťastný a dlouhý. Z mladého a potrhlého vlka se stával moudrý a nebojácný vlk. Stal se vůdcem smečky a postaral se o to, aby každý vlk ve smečce znal příběh...


Přidat komentář

7.kapitola lišky

16. listopadu 2011 v 16:21 | Wictorie Artic
Časem se ze Starka stal dobrý přítel Apolla i Keisy. Opravdu byl trochu potrhlý a vymýšlel všelijaké blbosti. Miloval vodu. Vždycky když se někde zastavili, byl první on, kdo vodu objevil. Nikdy neodolal a skočil do ní. Jednou se zastavili u řeky. Stark se nabídl, že půjde lovit. Zrovna lovil králíka, když uslyšel zvuk. Liška! Pach byl tak silný, že ho nešlo necítit. Muselo jich být víc. "Hele, nejspíš tu jsou lišky, měly bychom jít." upozornil Keisu a Apolla, když k nim dorazil. To už ale nestihli. Lišky je obklíčili ze všech stran. Usmívali se. "Tak co, jaká jsou vaše poslední slova, vlčátka?" usmála se jedna z lišek. "Že pro vás máme zlato. Dlouho jsme nevěděli komu ho dát, ale vy ho určitě budete potřebovat, vám se poklad líbí." ozval se Stark. "Co to děláš?" zeptala se ho Keisa potichu. "Improvizuju." usmál se Stark. "Kde?!" vyštěkla liška. "Schovaný." odpovědl klidně Stark. "Doveď nás k němu!" nakázala liška. Stark šel první, ale vedle něho šli dvě lišky. Po dlouhé chvíli už Stark začal pochybovat, že jeho plán vyjde. Jestli se ti, kdo ho měli zachránit vůbec objeví. "Jak je to ještě dlouho?!" zeptala se liška panovačně. "Musel sem projít celý les, abych našel dobré místo." Sotva to dořekl, ze stromů vylezli medvědi. "Ahoj Starku." pozdravil jeden obvzlášť mohutný medvěd. "Čau." zasmál se Stark vítězně. "Nemusíte se bát." ujistil Apolla a Keisu. Keisa nejistě přikývla. Medvědi vyhnali lišky pryč. "Teď jsme vyrovnaní." zasmál se Stark místo poděkování. "Ale jak jsi věděl..." začala Keisa, ale Stark ji přerušil. "Jednoduše. Zachránil jsem tady Brumíkovi," ukázal na velkého medvěda, "život. A tak mi ho zachránil taky on. věděl jsem, že tu někde jsou. Blízko tady chodívala moje smečka a já jsem se jednou oddálil a poznal tadyhle Brumíka. Primitivní, že?" zazubil se. "Skvělý nápad, Starku." pochválila ho Keisa. "Musíme jít." řekl smutně Stark. "sbohem a nashledanou." pozdravil. "Sbohem!" zabručel medvěd. Stark, Apollo a Keisa se vydali k poslední části své cesty, a k té nejtěžší...
Přidat komentář

konečně! shrnutí pro začátek

16. listopadu 2011 v 15:59 | Wictorie Artic |  novinky
Tuto rubriku jsem chtěla udělat už dávno, ale neměla jsem čas. Omlouvám se za to. Tady bude všechno o tomhle blogu. Budou tu novinky a co chystám. Prosím vás, odpuste si nadávky. O čem je tenhle blog? Je zaměřený na příběhy o vlcích, ale samozřejmě tu najdete i něco jiného.

Připravuju: hra vlčí smečka, příběh vlčích vojáků, o vlcích, vlčí galerie.
Přidat komentář

6.kapitola Stark

16. listopadu 2011 v 15:13 | Wictorie Artic |  Příběh Apola a Keisy
Keisa s Apollem se konečně vydali dál. Keisa byla divočejší, ostražitější a trochu jiná. Tentokrát nemluvila ona. "Děje se něco?" zeptal se Apollo. "Nic" odpověděla Keisa. Otočila se a dál si ho nevšímala. "Přemýšlím, co vlastně chci." ozvala se náhle. "Cože?" probudil se Apollo z myšlenek. "Já jen, že jak jsi tu nebyl, klidně bych tu zůstala a ani jsem přitom nemyslela, že bych se mohla dostat k rodině. Prostě jsem na ní zapomněla. A teď nevím, jestli chci být s ní nebo s tebou. Je to těžké Apollo." mluvila. Apollo příkývl. "Také o tom něco vím. Najednou uslyšeli šustění. "Něco se blíží!" zavrčel Apollo. Ze křoví vystrčil hlavu šedobílý vlk. "Omlouvám se." omlouval se hnedka a chtěl odejít. "Počkej!" zastavil ho Apollo a usmál se na něj. "Kam jdeš?" zeptal se ho. "Chci najít nový domov. Naši smečku přepadli temní divocí vlci a jediný já jsem přežil." odpověděl. "My hledáme taky jednu smečku. Můžeš se k nám přidat." nabídl mu Apollo. Koukl se na Keisa, jestli s tím souhlasí. Přikývla. "To by šlo." usmál se nejistě vlk. "Jsem Stark." představil se. "Moc mě těší, Starku. Jsem Apollo a tamhleto je Keisa." ukázal tlapou. Stark se znovu nejistě usmál. "Tak já jdu něco ulovit." nabídl se. "Dobrý nápad." povzbudila ho Keisa. Stark odešel lovit. "Mohl by to být dobrý přítel." přemítala Keisa. "Mohl." přikývl Apollo. "Připadal mi trochu potrhlý. Hned jak jsme se potkali chce lovit." soudila ho Keisa. Apollo se zasmál. "Možná." přikývl...
Přidat komentář

postavy

15. listopadu 2011 v 16:03 | Wictorie Artic |  Příběh Apola a Keisy
keisa
Keisa je rozhodná, silná a divoká vlčice, která nikomu kromě Apolla a Starka nevěří. Má světle hnědou srst. Miluje běhání a králíky. Narodila se v Darikvilské smečce, ale vyrůstala v klidné divočině. Jejím snem bylo dostat se domů, ale nakonec se ho vzdala pro Apolla.Líbající

Apollo
Apollo je mírný, usměvavý, ale také lstivý vlk. Všichni ho znali pod jménem A'ron Aven, tichý zabiják. Byl to největší vlčí zloděj v dějinách, ale jednoho dne zmizel. Nikdy nevyrůstlal na nějakém místě, vždycky cestoval. Narodil se v Mogajské smečce. Měl rád lov. Obětoval se pro záchranu zvířat.

Stark
Hravý, tvořivý a trochu potrhlý mladý vlk. Měl šedobílou srst. K Apolle a Keise se přidal, protoře chtěl najít rodinu. Vyrůstal ve Fardelvelské smečce, ale tu přepadli divocí temní vlci a tak se snaží najít nový domov. Nebojí se ničeho a pokud šlo do tuhého, vždycky něco vymyslel. Nakonec zůstal v Darkvilské smečce.
Přidat komentář

5.kapitola samota

15. listopadu 2011 v 15:04 | Wictorie Artic |  Příběh Apola a Keisy
Keisa se dlouho trmácela lesem. Chtěla ke své rodině, ale kdykoli udělala krok, vybavil se jí v hlavě obrázek Apolla. Ať se ho chtěla zbavit jak chtěla, nemohla nic dělat. Lehla si do trávy a čekala. Čekala den, dva a nevěděla na co. Možná že ho chtěla znovu vidět. Možná už mu odpustila. Apollo ji zatím sledoval. Byl stále ve vzdálenosti aspoń sto metrů a tak, aby ho Keisa neucítila. Divil se, když Keisa zůstala stát. Zůstali tam kde byli. Keisa nelovila. Ležela slábla, možná i umírala. Nemohla jít dál hledat rodinu, protože neměla síly a ani je nechtěla mít. Nechtěla lovit, jen čekala, až ji zachrání Apollo. Vždycky na něho spoléhala. Litovala toho co řekla a kdyby se objevil, ležela by mu u kolenou a prosila o odpuštění. Bylo jí jedno kdo to je, ale pod maskou zloděje to byl stále Apollo. Nejspíše kradl a zabíjel, aby zachránil životy jiných. Keisa umírala a Apollo to viděl. Rád by dodržel své slovo, ale musel jí pomoc. Tížilo ho vědomí, že kvůli němu může umřít, ale že on nic neudělá. Sebral se a šel lovit, ale tentokrát déle než obvykle. Po lovu se odebral k místu, kde ležela Keisa. Dlouho se rozmýšlel, jestli k ní půjde, ale nakonec se přemohl. Šlo tu o její život a on ji nechtěl ztratit. Už dlouho čekal až zavyje jeho jméno a poprosí ho, aby se vrátil, ale teď už ne. Nemůže dál čekat. Setkal se s Keisou a ta mu všechno odpustila. Mohli žít zase tak, jak dřív. Ale dlouhé dny samoty na Keise zanechali jizvy a Keisa už nikdy nebyla jako dřív...
Přidat komentář

Další články